Někdy se stane, že úkol, na kterém se pracovalo, je náhle zastaven. Projekt se ruší, priority se mění nebo se rozhodne, že už není třeba. Je to nepříjemné, protože práce už byla odvedena a zdá se zbytečná. Správné uložení úkolu však šetří čas, pokud se k němu někdy někdo vrátí, a pomáhá ti jít dál bez pocitu nedořešené záležitosti, která ti visí nad hlavou.
Uložit s rozmyslem
Nejdřív si dovol krátce pocítit zklamání. Je normální, že tě to mrzí. Potom se zeptej, proč byl úkol zastaven a zda se s ním počítá v budoucnu. Odpověď rozhodne, jak podrobně ho uložíš. Když je jasné, že skončil definitivně, stačí jednoduché shrnutí. Když se možná obnoví, je dobré uložit víc, aby se dalo navázat, aniž by se muselo začínat od nuly.
Sepiš krátké shrnutí: co bylo cílem, co se stihlo, v jakém stavu jsou podklady a co zbývalo udělat. Piš tak, aby tomu rozuměl někdo, kdo o úkolu nic neví. Uveď, kde jsou soubory a kdo o věci věděl. Za několik měsíců ti to ušetří dlouhé hledání a dohadování a nikdo nebude muset hádat, co se vlastně dělo.
Ulož rozdělané soubory na jedno místo a označ je. Srozumitelný název složky, například název úkolu a slovo zastaveno, pomůže. Smaž zbytečné kopie a dočasné soubory. Informuj ty, kdo na úkolu spolupracovali, že se skončilo, aby na něj zbytečně nečekali a aby nikdo nedával sliby, které už neplatí. Krátká zpráva všem zúčastněným stačí a předejde nedorozuměním.
Vezmi si z toho poučení. Co se dalo předvídat? Bylo možné se zeptat dřív, zda je úkol stále potřeba? Zapiš si to. Někdy stačí příště krátce ověřit zadání v půlce práce. A pak pusť úkol z hlavy a věnuj se dalšímu. Práce, která byla uložena s péčí, není ztracená, protože se může ještě hodit, a ty víš, že je uložená v pořádku a nic z ní nezmizí. Pokud se úkol někdy obnoví, bude ti za to vděčný každý, kdo na něj naváže, včetně tebe. Pořádek v takových věcech je tichá služba všem, kdo přijdou po tobě.
